Dva měsíce jsme jezdili po Ústí a ptali se vás, jak se vám tu žije. 25 zastávek, stovky podnětů, desítky čtvrtí. Slyšeli jsme, co vás trápí – bezpečnost, stav centra, chybějící kontakt s řekou, rozbité chodníky, sídliště bez vize.
Ale slyšeli jsme i to, co máte na svém městě rádi – přírodu, komunitu, sousedy, kteří to nevzdávají.
Teď nastává další fáze. 22 odborných pracovních skupin zasedá k vašim podnětům a začíná z nich stavět program. V srpnu ho představíme spolu s kandidátkou.
KDE VŠUDE JSME BYLI:
A CO JSME SLYŠELI NEJČASTĚJI?
CO MÁTE NA ÚSTÍ RÁDI
Skoro na každé zastávce zaznělo totéž – lidi mají Ústí rádi. Mají rádi přírodu kolem, klid svých čtvrtí, sousedy, kteří drží spolu. Oceňují blízkost Prahy i Drážďan, koupaliště v Brné, centrální park na Severce, letní kino na Skřivánku. Na Skalce funguje komunita, ve Vaňově mají super hospodu a fotbalový tým, v Kojeticích drží spolu a nevzdávají to. V Habrovicích a Strážkách si lidi chválí přírodu a klid. Na Střekově mají les za barákem a cestu na hrad.
A věci, které fungují? Záchrana Šichtovky, nová dětská hřiště na horním Střekově, dobré školy a skvělí učitelé. Městské služby a kulturní středisko odvádějí dobrou práci. Jsou tu lidi, kterým na svém městě záleží – a díky nim se věci hýbou.
BEZPEČNOST A MĚSTSKÁ POLICIE
Téma číslo jedna. Zaznělo na každé zastávce bez výjimky. V centru se lidi necítí bezpečně – narkomani, nepořádek, hluk do rána. Rodiče se bojí pustit děti ven samy. Senioři nemají kde si na Mírovém náměstí odpočinout, protože tam chybí lavičky.
A městská policie? Lidi ji nevidí – a když ano, rozdává pokuty za parkování místo řešení skutečných problémů. Na Severní Terase zrušili stanici a od té doby si tam každý dělá, co chce. Hotel Máj chátrá vedle dětského hřiště. Na Skřivánku se před Normou vyskytují opilci a nikdo to neřeší. V Hostovicích nám řekli, že městskou policii neviděli celý život.
CENTRUM MĚSTA
Nejbolestivější téma. Lidé z celého Ústí – nejen z centra – říkají, že se za něj stydí. Díra na náměstí, nepořádek, rozbité chodníky, žádná vize. Člověk proběhne na nádraží a jede rychle pryč. Chybí život, chybí kavárny, chybí důvod se tam zastavit. A večer? Lepší tam nechodit.
Přitom centrum je to první, co návštěvník Ústí uvidí. A to poslední, na co vzpomene.
KONTAKT S ŘEKOU
Máme Labe přímo v názvu města – a otáčíme se k němu zády. Na nábřeží chybí lavičky, kavárny, promenáda. Cyklostezka je v úsecích neprůjezdná. Tisíce mezinárodních cykloturistů projíždějí Ústím, aniž by měli důvod se zastavit. Plány na revitalizaci nábřeží leží v šuplíku od roku 2014.
A Bílina? Na tu se zapomnělo úplně.
Přitom jiná města to zvládají – Budějovice, Brno, Praha, Hradec. Ústí nemá ani studii. Je to otázka vůle, ne peněz.
MĚSTO NEPOSLOUCHÁ
Lidé píšou na Munipolis – bez odpovědi. Volají na magistrát – přepojení, výmluvy, ticho. Cokoli hlásí jako problém, každý je odpálkuje na někoho jiného. Na Skřivánku se místní zapojili do participace na úpravě alejky – a město stejně udělalo projekt po svém. V Habrovicích primátor zareagoval až na třetí zprávu datovkou s tím, že jeho nezájem dají místní do novin.
Nejde o jednotlivé úředníky – jde o systém, který nemá zájem poslouchat.
SÍDLIŠTĚ BEZ VIZE
Parkování, rozbité chodníky, chybějící služby – to jsou symptomy. Příčina je jinde: sídliště nemají koncepci. Nikdo se neptá, jak by měla vypadat za deset let. Záplatuje se, ale neplánuje. Na horním Střekově je veřejný prostor z osmdesátých let. Ve Skoroticích dětem slibovali hřiště sedmnáct let – a nic. Na Skalce sundali basketbalové koše kvůli hluku.
A když se někde něco opraví, nikdo to pak neudržuje.
NA OKRAJI MĚSTA,
NA OKRAJI ZÁJMU
Kojetice, Habrovice, Hostovice, Vaňov, Brná – a další okrajové části Ústí – krásné okolí, fajn lidi, ale pocit, že město o nich neví. Chybí kanalizace, chodníky, přímé spojení do města. V Bánově není vodovod, autobusy sotva pokrývají potřeby místních – ale platí stejnou daň z nemovitosti jako na Míráku. V Hostovicích jediná cesta pěšky do města vede tunelem, kde se bojíte i ve dne.
A odpověď města? „Nejste lukrativní část."
OBCHOD S CHUDOBOU
Spekulanti skupují byty, pronajímají je za extrémní ceny lidem, kteří nemají jinou možnost, a stát jim na to doplácí z dávek. Výsledek: nejdražší nájmy za nejhorší podmínky.
A netýká se to jen okrajových sídlišť. Vyloučenou lokalitou se pomalu stává i centrum města – byty skupují velcí investoři, nastěhovávají problémové nájemníky, kvalita bydlení klesá a starousedlíci se stěhují pryč. Kdo zůstane, ten nemá na výběr. Centrum, které by mělo být srdcem města, se vyprazdňuje – a nikdo to neřeší. Problém není v obyvatelích – problém je v systému, který na chudobě vydělává.
DOPRAVA
Rozbité silnice, chybějící přechody, nedodržování rychlosti. V Brné na Sebuzínské se jezdí stovkou kolem školky. V Předlicích se jezdí driftovat. A cyklodoprava? Na Miladu se nedá dostat na kole. Cyklostezka přes zdymadla vede 300 metrů po silnici. Z KB do centra na kole – životem nebezpečné. Kdo chce s dětmi na kolo, je jednodušší všechno naložit do auta.